Zajímavosti z rodokmenu

Krejčí z otce na syna

Dědeček Josef Metelka byl krejčí stejně jako jeho tatínek Antonín. Ten byl v roce 1906 „krejčovským mistrem v Bezuchově“. Josef se řemeslo naučil doma a v roce 1944 pracoval jako krejčovský pomocník v Hrušově u Ostravy. Na straně babičky Ester se zase šilo z kožešin: její tatínek Rudolf Schulz byl kožešník v Hrušově.

Svatba v únoru, dcera v říjnu

Dědeček Josef Metelka a babička Ester Schulzová se vzali 12. února 1944, a to na úřadě v Moravské Ostravě, ne v kostele. Maminka Miloslava se narodila 10. října 1944, tedy 241 dní po svatbě.

Adventisté z Hrušova

Babička Ester je na oddacím i křestním listu zapsaná jako „bez vyznání“. Za protektorátu to bylo dost neobvyklé. Vysvětlení se našlo v matrice: její rodiče, kožešník Rudolf Schulz a Žofie z Białé v Polsku, byli adventisté. Adventisté tehdy nebyli státem uznanou církví, a tak se Ester roku 1922 nenarodila „na faře“, ale do občanské matriky okresního úřadu ve Frýdku. Stopa po adventistech zůstala i v rodinném seznamu adres: „Kazatel sboru Novák, Mariánské Hory“. Svou dceru Miloslavu Ester přesto nechala 22. října 1944 pokřtít v katolickém kostele v Hrušově. Druhé jméno, Anastasie, dostala Miloslava nejspíš po své kmotře Anastasii Metelkové.

Dvě maminky, jeden tatínek

Pradědeček Antonín Metelka se poprvé oženil v únoru 1906 s Julií, dcerou uzenáře z Kroměříže. Narodili se jim synové František (1906) a Jindřich (1908). V květnu 1918 se Antonín oženil podruhé, s Antonií Mikešovou z Radkovy Lhoty. O rok později se jim narodil dědeček Josef. Nevlastní bratr Jindřich zůstal Josefovi blízko: v roce 1944 byl se svou ženou Anastasií kmotrem jeho dcery Miloslavy.

Prababička si vzala svého nevlastního syna

Prababička Antonie Metelková, rozená Mikešová, se 6. září 1930 v Tršicích vdala podruhé. Jejím druhým mužem se stal František Metelka (narozený 1906), syn jejího prvního manžela Antonína z jeho prvního manželství. Byl o jedenáct let mladší a od její první svatby v roce 1918 byl jejím nevlastním synem. Svědčí o tom dva doklady nezávisle na sobě: poznámka v Františkově křestním zápisu v matrice Bezuchova a poznámka na opisu Antoniina rodného listu. Kdy zemřel první muž Antonín, zatím nevíme.

Rod z Lazníček

Rodina si pamatovala, že dědeček Josef Metelka „pochází z Lazníček“. Narodil se sice v sousedním Bezuchově, ale Lazníčky byly jeho domovskou obcí. A rod tam má kořeny hlouběji: Josefův dědeček Antonín se narodil v roce 1847 v Lazníčkách v domě č. 6, kde jeho otec Jan Metelka žil jako domkář. V matrice tršické fary je v 60. letech 19. století pokřtěných Metelků z Lazníček celá řada. Josefova maminka Antonie se do Lazníček vrátila a zemřela tam v roce 1993 v domě č. 56.

Téměř sto let

Prababička Antonie Metelková, rozená Mikešová, se narodila 1. června 1895 v Radkově Lhotě a zemřela 12. února 1993 v Lazníčkách, pár měsíců před 98. narozeninami. Zažila Rakousko-Uhersko, první republiku, protektorát, komunismus i vznik samostatné České republiky, který přišel jen šest týdnů před její smrtí. Na parte se s ní loučí šest dětí: Antonie, Marie, Libuše, Josef, Vratislav a Rudolf.

Rodné listy pro úřady

Většinu nejstarších předků Metelků známe díky rodným listům, které si rodina nechala vystavit na faře za protektorátu, v březnu 1941 nebo 1942. Úřady tehdy po lidech chtěly doklady o předcích až k prarodičům. Proto se v rodině uchovaly rodné listy prapradědečků Antonína Metelky (1847) a Antonína Mikeše (1863) i praprababičky Karoliny Spáčilové (1846). Dnes jsou to nejcennější doklady celého rodokmenu.

Dvě babičky z Hrušova

Obě Martininy babičky se narodily v Hrušově u Ostravy, dva roky po sobě: Růžena Martásková 14. května 1920 a Ester Schulzová 19. dubna 1922. Růženin tatínek byl koksař, Esteřin kožešník. Jejich děti Jan Lipka a Miloslava Metelková se vzali 25. července 1964 v Ostravě. Rodiny se znaly odedávna: Martáskovi bydleli v Hrušově hned vedle kožešníka Rudolfa Schulze (Šulce), Miloslavina dědečka. Martininy babičky Růžena a Ester tak vyrůstaly jako sousedky. Svědkyní na svatbě jejich dětí byla Kristina Pustějovská, Janova babička, rozená Kotalová. S Josefem Martáskem se rozvedla a příjmení Pustějovská si nejspíš přinesla z dalšího manželství.

Rodiny bez vyznání

Lipkovi i Martáskovi byli v roce 1941 „bez vyznání“, stejně jako babička Ester. Proto se narození Jana Lipky nezapisovalo na faře, ale do občanské matriky okresního úřadu ve Frýdku. A proto jsme ho marně hledali v katolických i husitských knihách v Třemešné a Radvanicích.

Ženich s otcovým svolením

Praprapradědeček Jan Metelka se 12. ledna 1841 v Lazníčkách oženil s Terezií Stejskalovou. Bylo mu teprve 21 let, a za Rakouska byl člověk plnoletý až ve 24. Pod zápisem o sňatku proto stojí: „Mit meiner Einwilligung“, tedy „s mým svolením“, a místo podpisu křížek jeho otce Ignáce Metelky (Martinina prapraprapradědečka). Psát neuměl. Nevěsta byla o dva roky starší.

Sedm generací v Lazníčkách

Rod Metelků je teď v matrikách doložený přes sedm generací. Na jejich konci stojí Ignác Metelka, který se 22. srpna 1797 oženil v Lazníčkách s osmnáctiletou Karolinou. Žili v domě č. 30, kde se jim v roce 1820 narodil syn Jan. Ignác tam dožil jako výměnkář a zemřel 14. května 1848 v sedmdesáti letech na „Lungensucht“, plicní souchotiny. Na revoluci toho roku a na zrušení roboty už nečekal.

Na Bohumínské v Hrušově

Paní Miloslava si pamatuje dům na Bohumínské ulici v Hrušově, kde byl dole obchod s obuví. Vedle bylo papírnictví, dál cukrárna a lékárna, přes cestu spořitelna a pošta. A naproti, jak si paní Miloslava pamatuje, bydlela zpěvačka Marie Rottrová, hrušovská rodačka, které se později říkalo „lady soul“. Za protektorátu se ulice jmenovala Oderská (Oderberger Strasse, podle německého názvu Bohumína). Právě tuhle adresu, Oderskou 170, uvádí její křestní list z roku 1944. Z celé té ulice se dodnes zachoval hlavně kostel, kde ji v říjnu 1944 pokřtili, a škola, do které chodila se sestrou Danuší.

Svatba za války, sluha z Krakova

Pradědeček Rudolf Schulz se ženil 5. června 1916, uprostřed první světové války. Do hrušovské matriky ho zapsali jako vyučeného sedláře, který tehdy sloužil jako důstojnický sluha u c. a k. zdravotnického oddílu v Krakově. Na svatbu si zřejmě vzal dovolenou. Pocházel z Kamence u Neplachovic na Opavsku, kde byl jeho otec Antonín šafářem, tedy správcem panského dvora. Nevěsta Žofie Olscharová byla dcerou železničáře z Białé v Haliči, dnešního Bielska-Białej v Polsku. Brali se ještě v katolickém kostele, ale v roce 1921 oba z katolické církve vystoupili a stali se z nich adventisté. Ze sedláře se později stal hrušovský kožešník.

Dvakrát otcovo svolení

Za Rakouska byl člověk plnoletý až ve 24 letech, a kdo se ženil nebo vdával dřív, potřeboval souhlas otce. V rodokmenu je to zapsané dvakrát, na dvou koncích dnešní republiky. V roce 1841 v Lazníčkách u Přerova udělal Ignác Metelka pod svatebním zápisem syna Jana křížek, protože psát neuměl. O 49 let později, 28. ledna 1890 v Obecnici u Příbrami, se pod zápis o sňatku své jednadvacetileté dcery Marie s horníkem Kašparem Vávrou vlastní rukou podepsal uhlíř Adam Labský: „Já Adam Labský dávám mé nezletilé dceři Marii Labské k tomuto sňatku před dvěma svědky mé otcovské svolení.“ Jejich dcera Marie Vávrová pak odešla z Příbramska na Ostravsko a stala se Martininou prababičkou z Lipkovy strany.

Z Moravského krasu do dolů

Praprapraprababička Josefa Zehnalová se narodila 18. ledna 1842 v Rudici u Blanska, v Moravském krasu, jako dcera čtvrtláníka (sedláka se čtvrtinou gruntu) Tomáše Zehnala. Její maminka Kunhuta byla také rozená Zehnalová, z jiné rodiny téže vsi. Josefa odešla za prací na Ostravsko, které tehdy rychle rostlo kolem uhelných dolů. Tam se nejdřív vdala za měřiče uhlí Jana Jedličku a po jeho smrti, v roce 1867, za horníka Josefa Lipku z Radvanic. Josef sám otce neznal: v roce 1834 ho v Lipině pokřtili jako syna Anny, dcery Bernarda Lipky, a jméno otce zůstalo v matrice prázdné. Příjmení Lipka, které nese celá rodina, je tedy jméno jeho maminky.

Koksař ze Slovenska

Pradědeček Josef Martásek nebyl Ostravák. Narodil se 2. března 1890 ve Zborově v Trenčínské župě, dnes Zborov nad Bystricou na Kysucích, a jeho otec Josef tam byl učitelem. Do Ostravy přišel za prací jako mnoho lidí z chudších Kysuc a pracoval jako koksař. 4. března 1919, pár měsíců po vzniku Československa, se v kostele v Přívoze oženil s jednadvacetiletou Kristinou Kotalovou z Michálkovic. Bydleli spolu v Přívoze v domě č. 363 a o rok později se jim narodila dcera Růžena, Martinina babička. Rodina si pamatovala, že se rozvedli. V matrice je to potvrzené poznámkou nad zápisem: krajský soud v Moravské Ostravě prohlásil 4. listopadu 1925 jejich manželství za rozloučené.

Sousedé, souvěrci a svědek na svatbě

Dva pradědečkové rodiny – koksař Josef Martásek a kožešník Rudolf Schulz – nebyli jen sousedé v Hrušově. Oba vystoupili z katolické církve a stali se adventisty sedmého dne. Když se Josef po rozvodu s Kristinou (1925) 7. ledna 1926 ve Fryštátě znovu ženil, se Zuzanou Gabzdylovou z Karviné, šel mu za svědka právě „Rudolf Šulc, kožišník v Hrušově č. 170“. O necelých čtyřicet let později, roku 1964, se vzala jejich vnoučata – Jan Lipka (vnuk Josefa Martáska) a Miloslava Metelková (vnučka Rudolfa Schulze) – rodiče Martiny. Kristina se roku 1933 provdala za kotláře Josefa Pustějovského.