Příběh Metelků

Prolog: Josef „von W…“ (18. století)

Nejstarší Metelka, kterého známe, je jen jméno v jediném zápisu. Když se v srpnu 1797 ženil jeho syn Ignác, napsal farář do knihy „Ignatz, Sohn des Joseph Metelka von W…“. Konec slova je drobný a vybledlý. Může to být Vsetín, ale stejně dobře nějaká ves v okolí. Kdy a odkud rod do Lazníček přišel, zatím nevíme. Jisté je jen to, že kolem roku 1800 už bylo v tršické farnosti Metelků několik rodin: v Lazníčkách, Daskabátu, Zákřově i v samotných Tršicích. V roce 1805 se v Tršicích oženil dokonce další Ignác Metelka s další Karolinou. Rozeznat se dají jen podle čísel domů.

Ignác a dům číslo 30 (asi 1775–1848)

Ignác Metelka se oženil 22. srpna 1797 v Lazníčkách, které tehdy patřily k faře v Tršicích a německy se jim říkalo Klein Lasnik. Bylo mu 22 let. Nevěstě Karolině, dceři lazníckého Karla Zborníka (?), bylo osmnáct. Svědky byli dva zahradníci, tedy drobní rolníci s kouskem pole.

Manželé hospodařili jako domkáři, majitelé malého domku bez větších polí, v domě č. 30. Tam se jim 5. srpna 1820 narodil syn Jan a pokřtil ho kaplan Tomáš Navrátil. Karolina tou dobou mohla mít za sebou už dvacet let manželství a nejspíš i řadu dalších dětí. Jména Janových sourozenců zatím neznáme.

Ignác v čísle 30 dožil jako výměnkář: dům předal a sám žil „na výminku“, z toho, co mu noví hospodáři podle smlouvy odváděli. Zemřel 14. května 1848 v sedmdesáti letech na „Lungensucht“, plicní souchotiny. Pohřbil ho kaplan Kajetán Zubaneký (?). Na jaro národů a na zrušení roboty, které přišlo v září téhož roku, už nečekal.

Jan a svolení s křížkem (1820 – ?)

Jan Metelka se ženil 12. ledna 1841, ve dvaceti letech. Do knihy ho zapsali jako jednadvacetiletého. Plnoletý byl tehdy člověk až ve 24 letech, a tak pod zápisem stojí věta „Mit meiner Einwilligung“, tedy „s mým svolením“, a místo podpisu křížek otce Ignáce. Psát neuměl.

Nevěsta Terezie Stejskalová byla o dva roky starší a bydlela v Lazníčkách v č. 13, ve stejném domě, kde se 25. srpna 1818 narodila. Byla dcerou Tomáše Stejskala, zahradníka, a Nepomuceny Pokorné ze sousedních Suchonic. Kmotry jí šli sedlák Ignác z Lipňan a jeho žena Lucie. Svědky byli lazníčtí pololáníci Isidor Kubek a Šimon Venclík, sedláci s polovičním gruntem. I oni se podepsali křížky. Oddával kaplan Karel Sicha.

Mladí manželé se usadili v domku č. 6. Tam se jim 26. ledna 1847 narodil syn Antonín. Pokřtili ho ještě týž den a kmotry mu šli Tereziin příbuzný František Stejskal, zahradník, a jeho žena Beata. Křtil farář Libor Czech a porodní bábou byla Anna Mücková z Velkých Lazník.

Antonín, podruh v Hlinsku (1847 – ?)

O Antonínovi víme z jeho rodného listu, který si rodina schovala z doby protektorátu, a ze zápisů jeho dětí. Oženil se s Karolinou Spáčilovou, narozenou 2. listopadu 1846 ve Velkém Újezdě č. 33. Byla dcerou domkáře Mořice Spáčila a Nepomuceny Josefovské. Kmotrem jí šel lazníčský učitel Ernest Kaděra.

Vlastní dům Antonín s Karolinou neměli. V Hlinsku u Lipníka nad Bečvou žili jako podruzi, v nájmu u cizích lidí, a živili se prací rukou. Tam se jim 3. října 1880 narodil další Antonín. Starší Antonín byl ještě v roce 1906 zapsán jako „podruh v Hlinsku“.

Antonín, krejčovský mistr z Bezuchova (1880 – ?)

Mladší Antonín se vyučil krejčím. V roce 1906 už byl krejčovským mistrem v Bezuchově, v domě č. 18. Dne 19. února 1906 se oženil s Julií (narozenou 1880), dcerou uzenáře Eduarda Inderky (?) z Kroměříže. Ještě téhož roku, 28. listopadu, se jim narodil syn František. Za kmotra mu šel František Metelka, pekař v Pavlovicích, zřejmě strýc. V září 1908 přišel na svět syn Jindřich.

Co se s Julií stalo, zatím nevíme. 11. května 1918, v posledním roce války, se Antonín v Hlinsku oženil podruhé, s o patnáct let mladší Antonií Mikešovou z Radkovy Lhoty. Rodina už bydlela v Bezuchově č. 23 a narodily se tam děti: 2. května 1919 Josef, 22. května 1920 Antonie a po nich ještě Marie, Libuše, Vratislav a Rudolf.

Antonie se 6. září 1930 v Tršicích vdala podruhé. Jejím mužem se stal František Metelka, syn Antonína z prvního manželství. Byl o jedenáct let mladší a od její první svatby v roce 1918 byl jejím nevlastním synem. Dosvědčují to dva zápisy nezávisle na sobě. Kdy zemřel krejčí Antonín, zatím nevíme.

Antonie se vrátila tam, kde rod Metelků začínal. Zemřela 12. února 1993 v Lazníčkách č. 56, v nedožitých 98 letech, a pohřbili ji do rodinného hrobu v Tršicích. Zažila Rakousko-Uhersko, obě republiky, protektorát, komunismus i vznik samostatné České republiky, který přišel jen šest týdnů před její smrtí.

Josef, krejčí v Hrušově (1919–1998)

Josef Metelka se narodil v Bezuchově, ale jeho domovskou obcí byly Lazníčky. Proto rodina dodnes říká, že „pochází z Lazníček“. Řemeslo převzal po otci a za prací odešel do Ostravy. V roce 1944 bydlel jako krejčovský pomocník v Hrušově, v Oderské ulici č. 170.

Tam poznal Ester Schulzovou, dceru hrušovského kožešníka Rudolfa Schulze a Žofie Olscharové. Vzali se 12. února 1944, uprostřed války. Nebylo to v kostele, ale na úřadě v Moravské Ostravě, protože Ester byla „bez vyznání“. Pocházela z adventistické rodiny: její rodiče se roku 1916 vzali v Hrušově a narození dcery hlásili na okresní úřad, ne na faru. Svědky byli malířský mistr Alois Rolenc z Olomouce a polír Jan Kuník z Hrušova.

10. října 1944 se jim narodila dcera Miloslava a 22. října ji v hrušovském kostele pokřtili. Za kmotra jí šel Josefův nevlastní bratr Jindřich Metelka, dělník z Roštění u Kroměříže, se svou ženou Anastasií. Po kmotře dostala Miloslava i druhé jméno. V roce 1947 přibyla sestra Danuše.

Josef zemřel 15. dubna 1998 v Ostravě, v nedožitých 79 letech. Ester ho přežila o čtrnáct let a zemřela 31. května 2012, v devadesáti. Rozloučili se s nimi v krematoriu ve Slezské Ostravě.

Dnes

Miloslava se 25. července 1964 v Ostravě provdala za Jana Lipku, konstruktéra z Radvanic. Ona sama byla krejčová, jako její otec a dědeček. Jejich děti jsou Martina, její dvojče Petr a Jana.

Od Ignácovy svatby v Lazníčkách k Martině uběhlo 177 let a sedm generací. Příběh pokračuje: v matrikách čeká Ignácův křest a odpověď na otázku, odkud vlastně Metelkovi do Lazníček přišli.